Už se to nestává tolik jako v minulosti, ale čas od času se nás ptáte: „A cibetkovou kávu máte?“ Odpověď je jednoduchá: nemáme, nikdy jsme neměli a ani ji nabízet nebudeme. A v tomto textu vám rádi vysvětlíme proč.

Cibetková káva, nazývaná kopi luwak, je druh kávy, který vzniká díky malému zvířeti zvanému cibetka. Tyto šelmy žijí především v jihovýchodní Asii a živí se zralými kávovými plody. Cibetky nestráví celé kávové zrno – pouze dužinu – a zrna projdou jejich trávicím traktem. Během této cesty enzymy v žaludku cibetky ovlivní chemické složení zrn, což prý mění jejich chuťové vlastnosti. Když cibetky zrno vyloučí, lidé je sesbírají, očistí, suší a upraží. Výsledná káva má být jemnější, méně hořká, často se uvádí, že má unikátní chuťový profil. Díky svému původu se stala marketingovým hitem s pověstí nejluxusnější a nejdražší kávy na světě. Už pár let se ale ví, že tahle pověst není zasloužená. A my v Penerini s tím souhlasíme. Cibetkovou kávu vám ale nenabízíme z řady důvodů.

Problém číslo 1: Etika a kvalita produkce cibetkové kávy

Původní způsob produkce cibetkové kávy byl ten, že domorodí obyvatelé chodili po okolí a sbírali trus cibetek, zrna pak čistili a zpracovávali. Jakmile ale začala světová poptávka po kopi luwak stoupat, stal se z produkce byznys. Lidé začali cibetky držet v zajetí na farmách, kde je krmí třešněmi pro masovou produkci kávy. Případně vyrábějí rovnou falešnou cibetkovou kávu úplně bez účasti cibetek. Je to jednak neetické, ale trpí tím i kvalita kávy. Zatímco volně žijící cibetky si vybírají ta nejlepší zrna, zvířata v zajetí nemají na výběr. A to, co z těchto zrn vzniká, už nemá s výběrovou kávou nic společného. Ačkoliv dneska už je produkce ošetřená mnoha certifikáty, pořád existuje problém s transparentností. Celý obchodní řetězec je příliš komplikovaný na to, abychom vám dokázali zaručit, že káva skutečně pochází od volně žijících cibetek.

Problém číslo 2: Kvalita vs. čerstvost

Další problém je způsob, jakým se cibetková káva dostává na evropský trh. V Česku a obecně v Evropských zemích jsou poměrně přísné podmínky na dovoz zemědělských produktů včetně zelených kávových zrn ze třetích zemí jako Brazílie, Kolumbie nebo Indonésie. To znamená, že cibetková zrna se k nám kvůli svému původu a náročnosti a nákladnosti zpracování, kdy ani jedno zrno nemůže přijít nazmar, nedostávají zelená, ale už upražená, často po měsících skladování a dlouhých cestách.

„V Penerini si naopak zakládáme na čerstvosti. Zjednodušeně fungujeme tak, že nám importéři pošlou 50 – 100 gramů zelených zrn, my je v malé pražírně zhodnotíme, upražíme a naprofilujeme. Teprve pokud má káva potenciál, objednáváme zrna ve velkém množství,” vysvětluje Nela Farkašová.

S cibetkovou kávou ale tento přístup není možný. Dostali bychom několik už upražených vzorků, u kterých nemáme žádnou kontrolu nad čerstvostí ani chutí. A to je pro nás nepřijatelné.

Problém číslo 3: Marketing je lepší než realita

Cibetková káva si získala popularitu díky své vysoké ceně a exotickému příběhu. Ale skutečně si zaslouží titul „nejlepší kávy na světě“? Podle profesionálních degustátorů (tzv. Q-graders) nikoliv. Její chuťový profil označují jako nevýrazný a postrádá komplexitu, kterou byste čekali od výběrové kávy. Cibetková káva navíc nikdy nezaznamenala úspěch na prestižních soutěžích, kde se hodnotí kvalita kávy. Často je hodnocena jako průměrná a nijak zajímavá – rozhodně ne jako něco, co by ospravedlnilo její vysokou cenu.

V Penerini věříme v kvalitní výběrovou kávu, za kterou si můžeme stoprocentně stát od zrna přes upražení po balíček, který vám prodáme. Cibetková káva nesplňuje naše etické ani kvalitativní standardy. Nepili bychom ji sami, a proto ji nebudeme nabízet ani vám.